Vítejte na stránce věnované především páru HG/SS.
1 Díl


Nejkrásnější na světě nejsou věci, ale okamžiky.

Mexiko city
Venku pršelo a v budově časopisu Global, seděl muž, jménem, Damián Lopéz. Byl ředitelem časopisu Global a vedl celý časopis přísnou rukou. Zrovna za ním přišla na návštěvu jeho milenka, Victoria Rivas.
„Co je nového?“ zeptal se Damián, sedící ve svém černém koženém křesle.
„Momentálně mám tolik práce, že sem nic nového o rodině Sánchezových neslyšela a ani se mi nepodařilo nic zjistit, jediné co vím je, že Catalina odjela na dovolenou, na jak dlouho, to netuším, jen doufám, že tam zůstane dlouho,“ odpověděla a posadila se.
„Víš moc dobře, že novinky jsou to jediné, co mě v poslední době zajímá a ty máš za úkol mi je pravidelně nosit, nezajímá mě tvá práce, jediné co mě zajímá je, vše o mých nepřátelích. Platím ti snad dost a navíc si spolu skvěle rozumíme i jinde,“ přejel ji pohledem a odmlčel se.
„Já vím, ale nic se mi nepodařilo zjistit, můj zdroj mi odmítl cokoli sdělit, do té doby, než dostane zaplaceno.“
„V pořádku, ale ať se to už neopakuje, nerad bych udělal někde chybu. Nabídni mu klidně dvojnásobně, jen ať už mluví. Musím najít způsob, jak tu rodinu zničit.“
„Neboj, se však my už přijdeme na to, jak tu rodinu zničit.“
„Doufám, a teď už bys měla raději jít, nebylo by dobré, aby nás tu spolu někdo takhle viděl.“
„Máš pravdu. Uvidíme se večer?“
„Ano, přijď jako obvykle.“
Victoria se zvedla ze židle, a odešla pryč z kanceláře.


„Lucasi, jsi tady?“ pootevřela dveře a nakoukla dovnitř. Lucas, seděl na pohovce se skleničkou v ruce a přemýšlel. Laura vešla dovnitř a šla k pomalu k Lucasovi. 
„Co se stalo?“ zeptala se a položila mu ruku na rameno.
„Nic, nechápu, jak mohla jen tak odjet na dovolenou. Já ji požádal o ruku a ona odjede a ani neřekne, kdy se hodlá vrátit. To mě nemá ani trochu ráda?“ napil se a mlčel.
„Nemůžeš si to tak brát, ona si to určitě potřebuje promyslet, tohle není zrovna lehké rozhodnutí,“ sundá ruku z jeho ramene a posadí se do křesla.
„Co je na tom tak těžkého? Můžu jí nabídnout spokojený život, po tom touží přece každá!“ 
„Jenže Catalina touží hlavně po lásce, to bys mohl vědět. Dej ji čas, ona si to potřebuje jen pořádně promyslet.“
„Já se snažím, ale jsem schopný udělat vše pro to, aby se stala, moji ženou.“
„Až se vrátí, tak se to vše srovná, uvidíš.“
„Možná, kdyby mi aspoň řekla, kdy se hodlá z té své dovolené vrátit. Kdybych věděl, kam jela, hned bych jel za ní.“
„Ona potřebuje být nějaký čas sama, moc dobře věděla, že bys jel za ní a to ona nechtěla.“
„Připadám si tak hrozně bezmocný, nevím, co mám dělat, ale já už radši půjdu. Měj se,“ položil skleničku na stůl a bez jediného slova odešel.


Miami, Florida
Catalina právě stála u recepce, kde ji recepční podávala klíče od jejího pokoje. Vzala si je, a zamířila do svého pokoje.


Mexiko city
„Tyhle fotky do časopisu, jsou úžasné!“ pochvaloval si John, když držel v ruce fotografie Cristiny a Natashi. 
„To ano“ souhlasila s ním Miriam. 
„Až je uvidí Carlo, bude nadšený,“ usmíval se John.
„Podle mě, by ty fotky vypadaly ještě lépe, kdyby se Natasha kamarádila s Cristinou. Vůbec se nesnaží tajit to, že ji nemá ráda,“ povzdechla si Miriam.
„Máš pravdu, ale s tím nic nenaděláme, Natasha si musí sama najít cestu k tomu, aby ji začala mít ráda. A věříš snad, že se to někdy stane? Já tedy ne,“ poznamenala Miriam a vzala si od Johna fotky, které vrátila zpátky do obálky.
„Musíme doufat, ale teď musím jít ukázat Carlovi fotky,“ vzal si od Miriam obálku a zamířil do Kanceláře Carla.


„Tati, pochop, že já pracuju na vlastní pěst, líbí se mi nezávislost a svoboda,“ poznamenala Melánie a vstala rozčíleně ze židle.
„Melánie, pochop, že chci, aby si pracovala zde v naší rodné firmě! Místo fotografa máme a plat budeš mít slušný, určitě si vyděláš víc, než když budeš pracovat sama!“ rozčiloval se Carlo.
„Jenže já chci být nezávislá! Chci fotit pro radost a fotit lidi a vydělat si peníze sama, a ne zásluhou své rodiny!“
„Takhle to, ale nikdy nikam nedotáhneš. Vezmi si příklad ze své sestry!“ 
„Moje sestra jen dělá to, co ji baví a stejně tak to dělám i já!“ rozkřikla se Melánie.
„Melánie, to přece…“ než to stihl dopovědět, ozvalo se zaklepání a do kanceláře vtrhl John.
„Neruším? Slyšel jsem nějaký křik, ale nesu fotky, tak jak si chtěl, Carlo,“ řekl a položil mu obálku s fotkami na stůl.
„Já už půjdu, promluvíme si pak. Ahoj.“
„Vy jste se zase pohádali, Carlo?“ 
„Ano, neustále se hádáme, nechápu proč, si tak tvrdohlavě stojí na svém!“ odpověděl Carlo a vzal si obálku s fotkami. Otevřel obálku a začal si prohlížet fotky.
„Jsou dokonalé!“ usmál se Carlo.
„Taky jsem to říkal. Na hlavní straně bude vypadat ještě líp,“ řekl radostně John,
„To ano, kdy si mají pro ty fotky přijít?“
„Dnes ve tři, mluvil jsem s ředitelem toho časopisu a řekl, že pro ně pošle svého poslíčka, tak snad dorazí včas,“ John se začal rozhlížet po místnosti a mlčel.
„Skvěle.“
„Tak já už půjdu, mám moc práce a promiň, že sem tě vyrušil, ale byl jsem tak nadšený,“ usmál se a zavřel za sebou dveře.


Miami, Florida
„Danieli, měl by sis už odpočinout a vzít si dovolenou! Celý den jen pracuješ a ani si neodpočineš!“ poznamenal Franco.
„Nemám důvod si brát dovolenou, baví mě to, poznávám plno cizích lidí a jsem spokojený,“ usměje se Daniel, který zrovna u pultu leští skleničku.
„Jak myslíš no, ale někdy si spolu někam vyrazíme, na to nezapomeň,“ ušklíbl se Franco.


Mexiko city
„Potřebovala jste něco, paní Gabrielo?“ zeptala se Elena, když přišla.
„Eleno, uklidila si už všechny pokoje?“ zeptala se Gabriela.
„Ano, paní, vše je uklizené,“ odpověděla Elena.
„Výborně, dnes večer připrav něco mimořádného k večeři. Budeme mít hosty. Už můžeš jít,“ pokynula hlavou Gabriela.


Miami, Florida
„Dnes tu asi bude rušno,“ řekl Daniel Francovi.
„Už to tak vypadá,“ pohlédl směrem na přicházející lidi.
„To se dnes, zase naběhám,“ povzdechl si Daniel.
„Já ti říkal, aby sis vzal dovolenou,“ posmíval se Franco.
„Nepotřebuju dovolenou, jen by tu pořád nemuselo být tak narváno,“ odpověděl a začal připravovat věci.
„Tak já tě nebudu zdržovat, jak vidím, máš hodně práce,“ řekl Franco a chystal se k odchodu.
„Počkej, já půjdu s tebou, musím ještě skočit do hotelového skladu pro čisté ubrusy,“ a vydal se s Francem do hotelu.


Mexiko city
„Eleno, hledal jsem tě,“ usmál se na dceru Santiago.
„Tati, promiň, já mám moc práce a sama nevím co dřív. Sám moc dobře víš, že paní Gabriela chce mít vše dokonalé,“ povzdechla si Elena a objala svého otce.
„Já vím, já mám dnes také moc práce, chtěl jsem jen vědět, jestli se ti vede dobře.“
„Nestěžuju si, tati,“ usmála se Elena.
„Tak já zase půjdu,“ políbil Elenu na tvář a odešel.

„Tati, půjdeme dnes ven? Prosím,“ žadonila Sára.
„To víš, že půjdeme ven, jen si tu musím něco dodělat a pak půjdeme, ano?“ usmál se na svoji dceru Jeremy.
„Super! A kam půjdeme?“ vyzvídala Sára.
„Nevím, to záleží na tom, kam se ti bude chtít.“
„Tak půjdeme do parku ano?“
„Dobře, zlatíčko, a teď si jdi hrát,“ pobídl Jeremy svoji dceru a zabral se znovu do své práce.

Melisa se cítila tak sama. Plakala na své posteli a s nikým nemluvila. Pořád myslela na svoje rodiče a na tu nehodu. Pomalu ani nejedla a ani doktoři nevěděli co s tím, jediné co řekli, že se to časem snad zlepší. Melisa měla kolem sebe hodně dětí v jejím věku, ale ani s těmi se nebavila. Pořád myslela na to, jak si s ní rodiče hráli na zahradě, ale byly to jen vzpomínky, co ji zůstaly. 


Miami, Florida
Daniel nesl koš s ubrusy a mířil s nimi do restaurace na pláži. Byl už unavený a měl toho ještě tolik před sebou, že si ani nevšiml ženy před sebou. Vrazil do ní a koš s ubrusy mu upadl na zem. Žena před ním se lekla a vykřikla, když zjistila co se stalo, hleděla záhadnému muži přímo do jeho krásných očí.

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (1177 | 35%)
Ne (1112 | 33%)

Máte zájem o další jednorázovky?

Ano určitě! (1065 | 25%)
Občas... (1022 | 24%)
Ne... (1043 | 25%)
Harry Potter: Severus SNape byl pravděpodobně ten nejstatečnější muž, jakého jsem kdy znal.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one