Vítejte na stránce věnované především páru HG/SS.
4 Díl

Milovat a být rozumný nemůže ani bůh

Miami, Florida
„Miluju tě,“ řekla Catalina Danielovi, když se od něj odtrhla a opřela si hlavu o jeho rameno.
„Já tebe taky,“ usmál se a políbil ji na čelo.
„Měl jsi pravdu. Občas stačí jen poslouchat své srdce a rozum odhodit pryč.“
„To ano, ale já už vím jedno.“
„A co?“ zeptala se ho zvědavě Catalina.
„Že tě miluju a nechci už bez tebe žít.“
„To já taky ne.“
„Od teď jsi jen ty a já. Nikdo jiný,“ usmál se a políbil ji.
„Já už půjdu, uvidíme se zítra?“
„Já už bych měl taky jít, zítra mám moc práce, ale celé dopoledne mám volno, tak co kdybychom ho strávili spolu?“ zeptal se nadšeně Daniel.
„To by bylo skvělé, tak zítra ahoj,“ políbila ho a odběhla pryč.


Mexiko city
Rodrigo přijel domů s kyticí v ruce a bylo mu divné, že nikde nevidí svoji ženu. Vždyť jela mnohem dřív než já. Uvažoval o tom, že se cestou někde zdržela nebo se stavila u své kamarádky. Položil kytici na stůl a posadil se. Asi po deseti minutách zazvonil telefon.
„Dobrý den, mluvím s panem Ramosem?“ zeptal se neznámý hlas.
„Ano, to jsem já,“ odpověděl Rodrigo, když zvedl telefon.
„Je nám líto, že vás obtěžujeme, ale musíme vám sdělit, že vaše žena…“
„Co se stalo moji ženě?“ zeptal se vyděšeně Rodrigo.
„ …měla nehodu a bohužel zranění byla moc vážná.“
„Řekněte mi, že není mrtvá! Prosím.“
„Je nám to moc líto, pane Ramosi.“
„Proboha,“ Rodrigo zavěsil a zhroutil se k zemi, kde se rozbrečel. 

Druhý den
Gabriela seděla u stolu se svoji rodinou, kde právě probíhala rodinná snídaně.
„Dnes mám hromady práce ani nevím, jestli to všechno stihnu,“ postěžoval si Carlo.
„Určitě to zvládneš, tati,“ povzbudí ho Melanie.
„Já mám dnes taky velice náročný den,“ vpadne jim do hovoru Gabriela.
„Ale mami, vždyť si celý den doma.“
„Víš jaká je to práce starat se o dům a o to, aby služebnictvo dobře pracovalo?“
„Já zapomněla, že musíš nad vším držet stráž,“ zasměje se Melánie.
„Nebuď hrubá na matku,“ napomenul ji Carlo.
„Já na ni nejsem hrubá, já jen nechápu, že svůj čas marní dohlížením na služebnictvo.“
„A já zase nechápu, proč nepracuješ pro mě. Sama moc dobře víš, jak potřebujeme talentovanou fotografku,“ řekl rozčíleně Carlo.
„Asi proto, že mě baví pracovat samostatně, ale jak vidím, ani dnes nemůže snídaně proběhnout v klidu. Jdu do práce,“ zvedla se a odešla.
„Nechápu, kde vzala tu paličatost,“ rozčílí se Gabriela.
„To taky nevím, ale Catalina je skoro jako její sestra, na to nezapomeň,“ řekl Carlo a napil se čaje.
„Na to se nedá zapomenout poté, jak rychle odjela. Kdy se má vůbec vrátit?“ 
„To nikdo neví, dokonce ani ona sama,“ povzdechl si Carlo.
„Až se vrátí, tak uvidí, tohle ji trpět nebudu!“ rozčílí se Gabriela a zvedne se od stolu a odejde.

„Miriam, máš vše připravené?“ zeptá se ji John s úsměvem.
„Jasně, všechny papíry sem zařadila a už čekají jen na to, až je Carlo podepíše.“
„Výborně, až přijde Carlo, hned mu je zanesu,“ řekne s nadšením John.
„To bys měl,“ usměje se a podá mu desky.
„Dorazila už Cristina a Natasha?“ zeptal se John.
„Ještě tu nejsou, ale každou chvíli dorazí.“
„Jen doufám, že se to dnes obejde bez hádek, už jich začínám mít pomalu dost.“
„To asi každý.“
„Ahoj, tak jsem tady,“ řekne Natasha, když vešla do místnosti.
„To je dost, že si tady a Cristina je kde?“ pohlédne na ni John.
„Nevím a ani mě to nezajímá,“ odsekne Natasha.
„Natasho moc dobře víš, že bez ní pracovat nemůžeme,“ napomene ji Miriam.
„Vím, ale je to škoda, mě by tu ani nechyběla.“
„Už jsem tady,“ vešla do místnosti Cristina s úsměvem ve tváři.
„Tak jsme všichni, můžeme začít,“ zaraduje se John.
„Jo jdeme na to,“ řekne Natasha s Cristinou. 

„Vstávej, už musíme jet, nebo přijdeš pozdě do školy,“ budí Jeremy Sáru.
„Mě se dnes do školy nechce,“ řekne ospale Sára.
„Já vím, ale musíš tam jít, tak se oblékni a já zatím nachystám snídani ano?“ 
„Dobře, tati,“ usměje se Sára.

Miami, Florida
„Dobré ráno,“ usměje se Catalina na Daniela, když přišla za ním ven.
„Dobré ráno,“ odpoví ji Daniel a políbí ji.
„Tak co budeme dnes dělat?“ zeptá se zvědavě Catalina.
„Dnes bychom mohly jít na pláž a odpoledne musím pracovat, ale večer mám pro tebe překvapení a zítra jsem si vzal volno a můžeme jet na výlet,“ usměje se Daniel.
„To by bylo skvělé, ale dnes odpoledne mi budeš chybět. Co kdybych ti pomohla v práci?“ zeptá se ho Catalina nadšeně.
„Bylo by to skvěle, ale ty jsi tu na dovolené a já po tobě nemůžu chtít, abys na ni pracovala.“
„Mě to nevadí, chci být tam, kde jsi ty,“ usměje se a políbí ho.
„Dobře, tak jdeme na tu pláž?
„Jo jdeme,“ a vydá se s Danielem na pláž.

Mexiko city
Lucas otevřel dveře a spatřil Lauru.
„Ahoj Lauro, co tu děláš?“ zeptal se překvapeně Lucas.
„Přišla jsem se podívat, jak na tom jsi,“ řekla vesele Laura.
„Tak pojď dál,“ odstoupí od dveří, aby mohla Laura projít.
„Děkuju,“ vstoupí dovnitř a zmateně se rozhlédne.
„Dáš si něco k jídlu nebo k pití?“
„Ne, děkuji,“ usměje se a posadí se na sedačku.
„Dobře. Nevíš něco nového o Catalině?“ zeptá se zvědavě Lucas.
„Ne, nevím o ni vůbec nic, ale jak to zvládáš ty?“
„Špatně, nevydržím to tu bez ní.“
„Ona se vrátí,“ povzbudí ho a zvedne se a dojde k Lucasovi.
„Vrátí, ale co když mě nebude chtít?“
„Uvidíš, že tak skvělého muže, by neodmítla,“ usměje se a přátelsky ho obejme.
„To doufám,“ a taky ji obejme.

Rodrigo celou noc seděl na zemi a brečel. V ruce držel fotku Palomy a brečel. Kytky co ji přinesl na omluvu, byly rozházené všude po pokoji. Stůl byl vzhůru nohama a židle poházené všude kolem. Nemohl na ni přestat myslet. Před sebou měl ty krásné scénky, co spolu prožili, jejich první seznámení, jejich první polibek a jejich svatbu. Pořád slyšel v hlavě jejich hádku a do toho mu zněly hlasy, kde mu odpověděla, že si ho vezme a také to, když mu u oltáře řeka své ano. To všechno teď bylo pryč. Umřela… Brečel a brečel. Několikrát mu zvonil telefon, ale toho si ani nevšímal. Přál si jen umřít, tak jako umřela Paloma. Neměl ji nechat jet samotnou. Měl jet za ní, nebo ji nedovolit odjet a řídit. Kdyby tam byl s ní, nikdy by se to nestalo. Je to moje vina. To všechno se mu teď honí v hlavě. Zase mu zazvonil mobil, kterého už začínal mít dost, vzal ho do ruky a praštil s ním do zdi.

Carlo dorazil do práce a zamířil přímo do místnosti, kde právě probíhalo focení Cristiny a Natashy.
„Ahoj Johne, tak jak to jde?“ zeptal se s úsměvem Carlo.
„Jak vidíš, zatím probíhá vše v klidu. Fotky dopadnou skvěle a módní přehlídka za týden dopadne taky skvěle, uvidíš,“ usměje se John.
„To je dobře, nebyl tu náhodou Rodrigo?“ zeptal se Carlo.
„Ne, proč?“ 
„Včera mi slíbil, že se tu ráno staví, ale ani telefon mi nebere,“ povzdechne si Carlo.
„On určitě dorazí, má přece doma krásnou ženu,“ zasměje se John.
„Snad máš pravdu, tak já jdu pracovat.“
„Abych nezapomněl, Carlo. Na stole máš dokumenty, které je potřeba podepsat,“ upozorní ho Carlo.
„Dobře, podepíšu je.“


Miami, Florida
Daniel a Catalina leželi vedle sebe na lehátkách a povídali si.
„Jsem moc ráda, že jsem tě poznala, celý můj život, je teď úplně jiný,“ prohlásí nadšeně Catalina.
„Já sem na tom stejně. Musím ti něco říct. Nikdy sem nemiloval žádnou ženu, nikdy sem pořádně nepoznal co je to láska, a teď, když to vím, nevzdám se ji, miluju tě a už nechci být bez tebe.“
„Ani já nechci být bez tebe,“ usměje se Catalina a políbí ho.
„A teď je na programu se jít vykoupat,“ než stihne Catalina cokoliv říct, vezme ji do náruče a rozběhne se s ní k moři. Když doběhne k moři, položí Catalinu do vody a usměje se. 
„Jsem tak šťastná,“ řekne nadšeně Catalina.
„To já taky,“ přiblíží se k ní a začne ji líbat.

Mexiko city
Zazvoní telefon.
„Ahoj Victorie, už jsi zjistila něco nového?“ zeptal se Damián.
„Mluvila jsem s jednou osobou a nikdo z rodiny neví, kdy se Catalina vrátí. Vím také to, že se Carlo často hádá se svoji starší dcerou Melanií,“ odpoví Victorie.
„Skvěle. Musíme jen počkat na to, až se vrátí Catalina. Pak náš plán rozjedeme, kdyby se dělo cokoliv nového, nezapomeň mě informovat,“ řekl a zavěsil telefon.

Rodrigo se postavil na nohy a sotva došel k telefonu, kde vytočil číslo Carla.
„Ahoj Rodrigo, kde proboha vězíš? Čekám tu na tebe už nejmíň hodinu,“ ozve se v telefonu.
„Promiň Carlo, ale já nepřijedu,“ odpověděl Rodrigo se slzami v očích a hlas se mu třásl.
„Proč? Stalo se něco?“ zeptal se Carlo vyděšeně.
„No víš, já…“
„Co se stalo?“ naléhal Carlo. 
„Paloma ona…“
„Co se jí stalo?“
„Ona měla nehodu a nepřežila ji,“
„Proboha, to je strašné…“
„Stalo se to včera a všechno je to moje vina! Jen moje!“ řekne Rodrigo nešťastně do telefonu.
„Není to tvoje vina! Uvidíš, to bude dobré!“ utěšuje ho Carlo.
„Ne už nic nebude dobré a já vím, co teď musím udělat…“
„A co chceš dělat, Rodrigo?“
„Když jsem se dozvěděl, že zemřela, věděl jsem hned, že musím jít za ní, protože je to moje vina a já bez ní nedokážu žít.“
„Rodrigo, ať tě něco takového ani nenapadne! Já tam za tebou přijedu a promluvíme si o všem v klidu, ano?“
„Není o čem mluvit, sbohem Carlo,“ a zavěsil telefon.

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (1177 | 35%)
Ne (1112 | 33%)

Máte zájem o další jednorázovky?

Ano určitě! (1065 | 25%)
Občas... (1022 | 24%)
Ne... (1043 | 25%)
Harry Potter: Severus SNape byl pravděpodobně ten nejstatečnější muž, jakého jsem kdy znal.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one