Vítejte na stránce věnované především páru HG/SS.

1) Slib, je pro mě slib

První kapitola této povídky:) Musím hrozně moc poděkovat svoji betě Giornalle za opravu všech chyb!! a lady.cats za pár užitečných rad Proto jim věnuji tuhle kapitolu jako díky za všechno:) Plus ještě wixie a nadin za jejich úžasné komentáře  :))

Hermiona se při pohledu na svůj kabinet zděsila. Blížil se školní rok a ona stále neměla kabinet v tak dobrém stavu, aby se dal používat. Vše mohla uklidit pomocí kouzel, ale jaksi se k tomu neměla. Chtěla si vše udělat sama, aby pak dobře věděla, kde co má. Jediné, co pomocí kouzla udělala je, že přesunula nábytek a vymalovala si celý kabinet na oranžovou. Původně přemýšlela o jiné barvě, ale nakonec zvolila takovou, která reprezentovala její bývalou kolej. Bylo teprve dopoledne a Hermiona měla stále hodně práce.  Vybalila všechny knihy, co měla sbalené z domova a poskládala je do knihovny, která stála v rohu u dveří. Když ukládala poslední knihu, náhle někdo zaklepal na dveře. Za nimi se objevila profesorka McGonagallová.  Když spatřila Hermionu, ve tváři se ji objevil zářivý úsměv.           

 „Dobrý den, paní profesorko,“ pozdravila dřív, než si stihla cokoliv uvědomit a trochu nejistě se zasmála.            

„Dobrý den, Hermiono, nechtěla jsem vás vyrušovat, ale přišla jsem se zeptat, jestli nepotřebujete mou pomoc?“ zeptala se a podívala se směrem za Hermionu, kde byl její kabinet.

„Ne děkuji, prozatím nic nepotřebuji. Nechtěla byste jít dál? Nemám zatím ještě vše hotové, ale židle a stůl tu mám,“ odstoupila ode dveří a zastavila se.  Chvíli tam jen tak stála a přemýšlela, jestli má promluvit, ale najednou ji profesorka předběhla.

 „Vlastně ano, potřebovala bych s vámi probrat ještě jednu velice důležitou věc,“ kývla hlavou a vstoupila dovnitř. Když po chvíli zavřela dveře, profesorka McGonagallová už seděla na židli a čekala jen na to, až se Hermiona posadí.  Po chvíli řekla: „Původně jsem myslela, že tenhle rozhovor nechám na později, ale usoudila jsem, že to nemá cenu odkládat, zvlášť , když se blíží konec školního roku,“ odmlčela se. „Co Brumbál zemřel, jsou Bradavice vzhůru nohama. Je sice pravda, že je to už přes dva měsíce, ale my všichni jsme znepokojení, protože nevíme nic o tom, jestli padl Vy-víte-kdo, a jestli je vůbec Harry ještě naživu. Sama dobře víte, že studenti budou chtít vědět vše. Proto bych byla ráda, kdybyste nám alespoň naznačila, jak to doopravdy je…“ domluvila a s nadějí pohlédla na Hermionu, která jen mlčela a nic neříkala.

„Já bych vám hrozně ráda řekla, co vím, ale nejde to… dala jsem své slovo, že nic neprozradím. A tak to také zůstane. Jestli jste se mnou chtěla mluvit jen o tomhle, tak vás předem upozorňuji, že na toto téma se nehodlám s nikým bavit,“ zvedla se ze židle a došla k oknu.

„Omlouvám se, nechtěla jsem vám zkazit náladu,“ vstala a zamířila ke dveřím, ještě než odešla, řekla: „Kdybyste si to rozmyslela, nebo mi chtěla říct něco jiného, jsem vám stále k dispozici,“ s těmito slovy opustila místnost a nechala Hermionu ve svých myšlenkách.

Ještě dlouho se dívala z okna, ale pak se otočila a pokračovala dál s úklidem svého kabinetu. Na okna si přidělala červené závěsy a na stůl položila krásnou lampičku.  Všechny sešity a podobné věci založila do šuplíků.  Z domova si přivezla malé obrázky, které si přidělala na zeď.  V kufru našla také fotku, na které byla ona s Ronem a Harrym.  Rozbrečela se, při pomyšlení, že je Ron mrtvý a Harry… svou myšlenku nedokončila a fotku schovala zpátky do kufru. Když chtěla uschovat poslední věci ze zavazadla na své místo, znovu někdo zaklepal. Když došla ke dveřím a otevřela je, za nimi nestál nikdo jiný než, Severus Snape. Hermiona ze začátku nemohla věřit svým očím, ale snažila se, aby na sobě nedala cokoliv znát. Chvíli oba mlčeli, ale nakonec prolomil ticho jeho hlas. „Mohl bych s vámi na okamžik mluvit?“ řekl místo pozdravu svým otráveným a jedovatým hlasem. Hermiona tušila, o čem si  chce promluvit, ale jen kývla a nechala jej vstoupit dovnitř. Když vešel do kabinetu, přeletěl jej očima a prohlásil: „Oranžová… jak typické...,“ s těmito slovy se posadil. Ještě chvíli se nepřítomně rozhlížel, zabrán do svých myšlenek, ale nakonec promluvil.

„Mluvila se mnou profesorka McGonagallová. Prý s vámi mluvila o Potterovi,“ při těch slovech se jí bodavě zadíval do očí. „Pokud jste přišel kvůli tomuhle, řeknu vám to samé jako profesorce McGonagallové. Dala sem své slovo, a to také dodržím,“ otráveně se na něj podívala. Už ji unavovalo každému říkat to samé pořád dokola.

„Myslel jsem si, že tohle řeknete, ale přesto jsem to musel zkusit. Samozřejmě bych velmi rád uvítal, kdybyste mi to řekla, ale…“ nedokončil větu a bez jediného slova odešel.

Hermioně to bylo jedno, vždy jak někdo načal tohle téma, nezajímalo ji už nic. Chtěla se vzpamatovat, a proto pokračovala ve vyklízení svého kufru.  Našla tam plno dalších věcí, které ani nepotřebovala, vlastně jí byly k ničemu, ale přesto je nechala ležet. Když všechno potřebné konečně vyndala, rozhlédla se po celé místnosti a musela se pochválit. Sice to nebylo ještě úplně hotové, ale byla spokojená. Najednou si vzpomněla, že zapomněla napsat rodičům. Doma totiž slíbila, že jim občas napíše co se tu děje. Vzala brk s pergamenem a napsala na něj krátký vzkaz:

Vše tu probíhá moc dobře, kabinet a vše potřebné už mám téměř hotové.

Hermiona

Zabalila jej a předala své sově. Když odlétla, chvíli se ještě dívala, jak letí pryč, až jí nakonec zmizela z dohledu.  Poté došla ke knihovně, vytáhla jednu ze svých oblíbených knih a začala číst. Byla velmi tenká, takže ji Hermiona přečetla za chvíli. Dnes, už potřetí toho dne, se ozvalo zaklepán.  Otevřela, ale nikdo tam nebyl. Pak si všimla novin, co ležely na zemi. Vzala si je a zašla zpátky do svého kabinetu. Když noviny rozevřela, spatřila na titulní straně obrázek Harryho. A pod ním článek:

Harry Potter mrtvý nebo živý?

Mrtvý nebo živý? Tuhle otázku, si klade mnoho z občanů v celém kouzelnickém světě. Všichni se baví o pádu Vy-víte-koho, ale nikdo neví jistě, jestli tomu skutečně tak je. Jediná osoba, která by nám  mohla říci pravdu zmizela. A nám nezbývá nic jiného než jen čekat na její návrat.

Odložila noviny na stůl a dále se k nim už nevracela. Půl hodiny po tom, co seděla ve svém kabinetu, se zvedla a odešla. Zamířila na školní pozemek, aby navštívila Hagrida. Na pozemku bylo neobvyklé ticho, ale asi to bylo tím, že hrad byl prázdný. Zaklepala na dveře hájovny. Uvnitř však byl naprostý klid a nikdo neotvíral. Najednou se za jejími zády ozval známý hlas, odkud ho jen zná?

20.12.2014 16:47:07
Mausss

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (1177 | 35%)
Ne (1112 | 33%)

Máte zájem o další jednorázovky?

Ano určitě! (1065 | 25%)
Občas... (1022 | 24%)
Ne... (1043 | 25%)
Harry Potter: Severus SNape byl pravděpodobně ten nejstatečnější muž, jakého jsem kdy znal.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one