Vítejte na stránce věnované především páru HG/SS.
A je na světě další kapča Snažila sem se ji trochu protáhnout, ale moc se to nepovedlo no:)

„Dobrý den, nechtěla jsem vás…“

„Zdržovat?“ zeptal se okamžitě s ostrým pohledem.

„Ano, ale já s vámi potřebuji naléhavě mluvit,“ vykoktala ze sebe.

„Vážně?  Tak povídejte, co máte na srdci, jen doufám, že to nebude další váš rozmar, abyste tak plýtvala mým drahocenným časem,“ dopověděl se snahou pokračovat ve své práci.

„Nebojte se, nehodlám vás jakkoli zdržovat, právě naopak myslím, že to co vám chci říci, vás bude velice zajímat.

Severus vstal ze židle a teprve teď vypadalo, že se ji skutečně hodlá věnovat.

„A co tak moc důležitého mi potřebujete sdělit?“ zeptal se a postavil se přímo za ni.

„No… já potřebuji něco objasnit a myslím, že patříte mezi malou většinu, která je toho schopna.

„A proč si myslíte, že to udělám?

„No protože tahle věc vás bude zajímat…“ řekla nejistým, ale sebevědomým hlasem.

„Tak se tedy posaďte a povídejte,“ vyzval ji a sám se posadil.

„Když jsme s Ronem a Harrym odcházeli, věděli jsme předem, do čeho jdeme a také to, že se nemusíme vrátit živí, ale když Ron umíral, stalo se něco velice divného…“ zarazila se a chvíli mlčela.

„Ležel na zemi a vypadalo to, jakoby z něj vycházel, zelený dým…. “ odmlčela se.

 „Zajímavé… jak zemřel?“

„Vlastně to my ani pořádně nevíme. V tu chvíli se toho seběhlo tolik… jediný co vím je, že někdo od něj utíkal pryč, ale kdo to byl, to dosud nevíme.“ Dořekla a v hlase jí  byl slyšet smutek.

„Nevíte? A co kdybyste mi řekla celý příběh od začátku a konečně mi řekla, co se vše událo během toho vašeho dobrodružství? Možná bych vám pak byl schopen odpovědět…“ řekl s pohledem stále upřeným na ni.

„Já bych ráda, ale… jsou věci, které vám sdělit nemohu i kdybych sama chtěla.

„Tak mi povězte jen to, co můžete, pořád lepší než nic,

„Dobrá, ale slibte mi, že to zůstane jen mezi námi,“ pohlédla na něj s žádostivou odpovědí.

„Nemusíte se bát, nechám si to pro sebe,“ jeho výraz udělal něco, co zřejmě znamenalo to, že to myslí naprosto vážně.

„Když jsme vyrazili s Harrym a Ronem na cestu, dlouho jsme se schovávali a používali různá ochranná kouzla. Náš plán vycházel skvěle. Samozřejmě, že se našly komplikace, které celou naši situaci zhoršily, ale naštěstí to vše dopadlo dobře a my mohli dokončit úkol, který nám Brumbál dal. Jistě víte, o jakém úkolu mluvím.

„Ano sdělil mi, co bylo vaším úkolem, ale až mnohem později,“ kývnul hlavou a vstal a začal se procházet po místnosti.

„Určitě si teda dokážete představit, jak těžké to muselo pro nás být. Nejhorší bylo, když nás zajali smrtijedi a věznili nás na tom jejich sídle. Naštěstí Harry nepoznali, protože vypadal jinak, než kdy jindy. Kdyby ho poznali okamžitě, vše by skončilo mnohem jinak a hlavně mnohem hůř.

„Jak to myslíte, že ho nepoznali?“ skočil ji do řeči.

„Když přicházeli, použila jsem na Harryho znetvořovací kouzlo, aby Harryho nepoznali, samozřejmě jim bylo divně, že jsme s ním zrovna my dva, ale naštěstí jim to nedošlo. Naštěstí nás Dobby zachránil a my se odtamtud dostali živí. Pak jsme pokračovali ve svém úkolu, který se dařil. V osudný den, kdy jsme zničili i poslední viteál vše vypadalo najednou tak krásně až do té chvíle, než jsme se dozvěděli, že jsme všechny viteály ještě nezničili a o to horší bylo, že je Harry posledním viteálem. Nemohli jsme tomu uvěřit a mysleli si, že vše bylo zbytečné a Harry byl tak zoufalý, že v noci tajně utekl za ním. Chtěl se obětovat, protože věděl, že my bychom ho nikdy nezabili a zároveň nás chtěl chránit. Naneštěstí Vy-víte-kdo udělal stejnou chybu jako kdysi. Pak nastala závěrečná bitva, při které on padl. Zemřel a my se chtěli vrátit domů, ale najednou se ozval veliký rámus, a když jsme se otočili, Ron padal k zemi a už neřekl nic. Stoupal z něho jen ten zelený slabý kouř. Harry byl na dně a já taky. Týden jsme skoro ani nepromluvili. Já se z toho naštěstí vzpamatovala, zato Harry to nesl mnohem hůř než já… Možná proto udělal, to co udělal… “ domluvila a zahleděla se do zdi, neměla chuť podívat se mu do obličeje.

„A co udělal?“ vyptával se dál.

„To už si nechám pro sebe…

„No jak myslíte, ale sám jsem moc nepochopil, co ten zelený kouř měl znamenat.  Každopádně to hodlám zjistit, takže až se dozvím něco nového, dám vám vědět,“ řekl celkem klidným hlasem i když moc příjemný zrovna teda nebyl…

„Dobrá, děkuji vám… já už bych snad měla jít…“ vykoktala ze sebe.

Severus nic neřekl, jen kývl hlavou a bylo vidět, že čeká na to, že odejde.

„Nashledanou,“ řekla předtím, než za sebou zavřela dveře.

---

Jakmile Severus osaměl, vše mu začalo vrtat hlavou. Nemohl pochopit, že o ničem takovém ještě neslyšel a nedokázal si to vysvětlit. Vzal do ruky několik knih, ale v nich nic podobného nestálo. Po delší době je odložil a snažil se myslet na něco jiného. Jenže hloubal ještě nad něčím jiným a to ho velice znepokojovalo. On totiž myslel na ni. V její přítomnosti se cítil zvláštně, sám ten pocit nedokázal rozluštit, ale vždy, když přišla, se ten pocit snažil zatajit. To se mu zatím dařilo velice dobře.

---

Když Hermiona konečně zavřela dveře od svého kabinetu, ulevilo se jí. Konečně mohla někomu říct, aspoň malou část toho, co ji tížilo. Byla sice silně zděšena z toho, komu to řekla, ale i tak byla už mnohem klidnější. Vůbec nevěděla, jak došla z ředitelny až do svého kabinetu. Byla ráda, že ji žádný student neoslovil a ani po ni nic nechtěl, protože neměla ponětí o tom, co by mu řekla. Najednou k jejímu oknu přilétla sova, která ji přinesla dopis. Když ho otevřela a začala číst, nemohla uvěřit tomu, co v něm bylo napsáno…

20.12.2014 16:48:03
Mausss

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (1177 | 35%)
Ne (1112 | 33%)

Máte zájem o další jednorázovky?

Ano určitě! (1065 | 25%)
Občas... (1022 | 24%)
Ne... (1043 | 25%)
Harry Potter: Severus SNape byl pravděpodobně ten nejstatečnější muž, jakého jsem kdy znal.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one